Židovský humor XIV.

Autor: Tomáš Vodvářka | 8.12.2019 o 13:28 | Karma článku: 3,61 | Prečítané:  1357x

Nauč se smát aniž bys plakal, praví hebrejské přísloví. Další porce anekdot pro pobavení a třeba i zamyšlení. 

Roberto, znalec umění, si jednoho dne všiml malé kočičky, která pila mléko z talířku před lahůdkářstvím v Tel Avivu. Rychle si uvědomil, že se jedná o velmi vzácný a drahocenný kus keramiky.
Vešel do obchodu a nabídl za kočku 2 libry.
"Není na prodej," řekl Abe, majitel obchodu.
"Podívejte," namítl Roberto, "ta kočka je špinavá a ošklivá, ale já jsem podivín co má rád kočky, takže svou nabídku zvýším na 10 liber."
"Dohodnuto," řekl Abe a převzal peníze.
"Při té ceně byste mi mohl přihodit ten talířek," řekl Roberto. "vypadá to, že si ho kočka oblíbila."
"Ani náhodou," řekl Abe pevně. "To je můj šťastný talíř. Jenom tenhle týden mi už prodal 34 koček."

 

Tittelbaum, starý židovský antikvář, potkal známého, který prozradil, že právě vyhodil starou Bibli, kterou našel v zaprášené staré krabici.
"Vytiskl ji nějaký Gluten - cosi.“
"Snad ne Gutenberg?" hlesl odborník.
"Ano, to je ono!"
"Vy jste vyhodil jednu z prvních knih, které byly kdy vytištěny. Jeden výtisk byl nedávno prodán v dražbě za půl milionu dolarů!"
"Nemyslím si, že tato kniha za něco stála," odpověděl muž. "Měla všechny okraje počmárané poznámkami od nějakého chlápka jménem Martin Luther."

 

"Sálus, snad nejedí o šábesu slaninu?" vykřikne vyděšeně rabín když náhodou v restauraci potká člena své obce, jak se cpe uzeninou.
Sálus by se studem propadl a neví na co by se honem vymluvil, v duchu si říká:
"Je šábes, sedím v hospodě a cpu vepřovým, no to je průšvih."
Zato rabín nelení, pěkně a hlasitě odcituje příslušné pasáže Talmudu, ať každej vidí co jsou Sálus zač. Pak se zeptá Sáluse:
"Co jako s tím chtějí dělat, takovej, hřích!"
"Nevím!" špitne načapaný Sálus kterého už pomalu přešla chuť.
Rabi si přisedne si a tiše povídá:
"Sálus, já vím co budeme dělat, dobře poslouchaj, teď mi pěknej kousek odkrojí, já jim v tom hříchu ulehčím."

 

"Teda Kohn, že mi choděj za ženou, to by mi tak nevadilo, ale že jí ukázali, že to jde dvakrát, to mě fakt nasrali..."

 

Pan Weil přijel do Prahy a ve velkém obchodě nakoupil za 500 Kč zboží galanterního pro svůj obchůdek na vesnici. Čtyři sta Kč zaplatil hotově a za 100 Kč dal směnku.
"A teď, když jsem vám dal tolik utržit, co mi přidáte jako dárek?" povídá nakonec.
"Že jste to vy, pane Weil," praví obchodník, "dám vám tuhle pěknou anglickou kravatu."
"Takovou aušusovou kravatu? Takový stálý a dobrý zákazník jako já?"
"Máte pravdu, pane Weil. Tak víte co, já vám vrátím vaši směnku." ...

 

Sammy šnorer ukradl rabimu jeho zlaté hodinky.
Necítí se ale dobře, svědomí v něm hryže a po noci beze spánku se rozhodne vypravit se k okradenému rabimu.
„Rabi, ukradl jsem zlaté hodinky!“
„Ale Sammy, asur lechá, to je striktně zakázáno, musíš je bezprostředně a okamžitě vrátit!“
„Ale co mám dělat?“
„Dát je zpět vlastníkovi!“
„Chceš ty hodinky?“
„Nechci. Řekl jsem přece, abys je vrátil vlastníkovi!“
„Ale on je nechce."

" V Takovém případě si je můžeš nechat."

Paní Peschkowsky a paní Kubelsky se opravdu nemusely ani vidět, ani cítit. Dařilo se jim to léta, ale pak se jednou přece jenom zase potkaly.

„Gott in Himmel!“ zvolala nelíčeným překvapením paní Peschkowsky, „drahá Frau Kubelsky, já vás ani nemohla poznat, jak jste sešla, co jsme se neviděly!“

Frau Kubelsky se nenechala rozhodit: „A to já zase, drahá Frau Peschkowsky, to já vás zase hned poznala podle těch šatů, co jsem vás v nich viděla posledně."

Goldblum v kavárně nahlas medituje: „Se jim divím, Taussig, a jsem dalek pochopení. Jsou dny, kdy ta jejich má náladu pod psa, lítá jako fúrie, nadává, tříská nádobím a mlátí dveřma, že je to slyšet na celou ulici. A oni se přitom držej doma a v kavárně jich nikdo neuvidí. Jak to můžou vydržet?“

Taussig po chvilce zádumčivě: „Protože to nic nejni. Do kavárny chodím až ve dnech, kdy má dobrou náladu. To zpívá."

Řidič bezvěrec jede kolem řeky, když tu si všimne, že na břehu chytají ryby katolický kněz a rabín, přičemž opodál stojí cedule s nápisem "Pozor, blíží se konec vaší cesty!"
Řidič bezvěrec (takový ten běžný tolerantní typ) zpomalí, vytočí okénko a zahuláká: "Starejte se o sebe, pámbíčkáři mizerní!"
Načež dupne na plyn a uhání dál. Po chvíli se ozve mohutné žbluňknutí.
Rabín se otočí na kněze a praví: "Já jsem vám říkal, velebný pane, že tam bude lepší napsat 'most v rekonstrukci'!

 

Frau Berliner hubuje svého manžela: „To zase byla dneska v noci ostuda, jaks přišel domů celej ožralej!“

Berliner se brání: „Vždyť jsem šel úplně potichoučku!“

Frau Berliner nato: „To sice jo, ale celej barák pak slyšel, jak jsem ti musela vyčinit."

 

Doktor Stein vyšetřoval pacientku na rentgenu. „Paní Wasserman, nyní musíte zatajit dech. Půjde to?“

Frau Wasserman ho uklidnila: „Jsou bez starostí, doktore. Kdyby věděli, co já už všecko zatajila...“

 

Jednoho dne načapá rabín svou ženu in flagranti s gójem. Nesouhlasně se na ni podívá a vyčiní jí:
„Rivka, Rivka, to není dobré, co tu děláš, takhle to začíná a kouřením o šabatu to končí!“

 

                                                         Shavua tov. 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Dobré ráno

Dobré ráno: Bödör stratil pamäť, prokurátor to chce preveriť

Čo sa udialo na súde s vrahmi Kuciaka a Kušnírovej.


Už ste čítali?