"Mně už všichni umřeli"

Autor: Tomáš Vodvářka | 3.11.2019 o 7:47 | Karma článku: 2,49 | Prečítané:  896x

Nad zákon mi profesní čest nedovoluje sdělovat své zážitky z práce. Ten starý muž mi to však shůry jistě odpustí. 

Bylo to na konci 80. let minulého století, kdy jsem pracoval jako sekundář na oddělení na lůžkách, což je u lékařského ucha základem. Příjmy se děly dopoledne, aby odpoledne bylo klidnější na psaní a rozvahy. Takže moje rozmrzelost, když mi z ambulance okolo třetí odpoledne hlásili příjem, nebyla až tak nepochopitelná.

"Je to překlad, nebude to až tak složité, navíc demence", hlásil mi kolega z ambulance. Sestry uložily pacienta na lůžko a připravily ho k vyšetření. Šlo o velmi starého muže, který na oslovení nijak nereagoval a jen mne mlčky sledoval, co s ním provádím. Neurologické vyšetření při podobných situacích netrvá dlouho, od předchozích kolegů z jiných oddělení je vše už napsáno, u nás jen kontrola reflexů, rozsah pohybů končetin, vyšetření tzv. hlavových nervů a jde se domů. Když jsem hotov odcházel z pokoje, najednou mne ten starý muž oslovil.
"Máte chvilku?"

Udiveně jsem se otočil.

"No, jen se ptám, jestli máte chvilku", řekl znovu ten "dementní" pán.

Přikývl jsem a on mi rukou pokynul, abych se k němu vrátil. Sedl jsem si na lůžko. 

"Víte, mně už všichni umřeli", řekl větu, kterou si pamatuji dodnes. "Jsem na světě úplně sám. Pochoval jsem ženu, své syny a vnuci o starém dědovi neví nic. Všichni moji kamarádi jsou už mrtví, na mně asi zapomněli i oni."

"Všichni si o mně myslí, že jsem blázen. Jsem hluchý, špatně vidím, takže moc řečí se mnou není", pokračoval. "Ale jestli máte chvilku...."

Mlčky jsem přikývl. A starý muž začal odvíjet svůj životní příběh, který - pokud by kdokoli hledal téma knihy - by byl jistě bestselerem. 

Jako dvacetiletý bojoval v československých legiích na Sibiřské magistrále, vracel se lodí z Vladivostoku, po demobilizaci se stal kantorem a posléze ředitelem gymnasia, v němž přežil i nacismus a začátek komunismu, kdy byl i z této funkce pro své názory a minulost rovněž "demobilizován". Tento "dementní" pán se stýkal s Karlem Čapkem, s F.X.Šaldou a mnohými významnými lidmi první poloviny dvacátého století. Pak šel do pense, jeho blízcí mizeli a on zůstal v malém bytě sám, kde trávil čas tím, že s lupou četl zmíněného F.X.Šaldu a další autory, kteří dnes již mnoho neříkají. 

"Jedna paní mi vařila, ale i ona teď umřela a tak mně překládají z lůžka na lůžko a nevědí co se mnou. Ale já nejsem blázen, víte?"

Jsem profesionál a v práci své city umím mistrně skrývat, ať jsou pozitivní či negativní. Tohoto pána jsem však celou dobu nevědomky držel za ruku. Pak se mi z mého lůžka ztratil, byl přeložen jinam, protože na nemocničním lůžku "zabíral" místo. 

Někteří uvíznou v paměti navždy. A pokud existuje Universum, tak se těším, že mi to všechno jednou dovypráví. 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

AUTORSKÁ STRANA MICHALA HAVRANA

Vybrané postavy slovenského covidového betlehema (píše Michal Havran)

Dali sme svetu pokryteckú vládu bez mravov, ktorá nás vťahuje do hysterickej telenovely.

Minúta po minúte: Do pilotného testovania sa zapojilo viacero škôl

PCR testy zachytili 2 070 pozitívnych, antigény 822.

KOMENTÁR PETRA SCHUTZA

Hra s otvoreným ohňom

Keď Blaha hovorí o ochrane liberálnej demokracie, du blejt, velebnosti.


Už ste čítali?