reklama

Setkání - adventní povídka

Neměl byste cigaretu?, ozval se za mnou hlas, když jsem míchal lžičkou cukr v punči u stolečku na náměstí uprostřed vánočního jarmarku.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (1)

Už jsem se nadechoval k záporné odpovědi - nesnáším tyhle somráky, navíc jsem byl utopen ve svých myšlenkách - když jsem pohlédl do očí toho muže. Nebyly takové ty mazlavé, které působí jako dokonalý repelent, spíše v nich byla otázka, jestli vůbec může někoho oslovit.

Jsou vánoce, pomyslel jsem si a vytáhl krabičku camelek a jednu nabídl. 

"Děkuji, pane", ozval se zase ten jinak zabarvený hlas, než bychom v podobné situaci čekali. Nebyl devótní, spíše opravdově pokorný. "Jste laskav". 

"Prosím vás, to nestojí za řeč, dejte si, vždyť jsou vánoce", odpovídám s tím, že hovor je u konce a já se zase budu moct ponořit do svých úvah. 

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

"Přemýšlíte nad tím, co byste zase napsal na blog?" zeptal se nečekaně ten muž, když konečně vyfoukl po prvním šluku. 

Překvapeně jsem zvedl oči. Konečně jsem měl příležitost nebýt drzý a pořádně si jej prohlédnout. Ne, určitě ho neznám, možná nějaký pacient, který si mne pamatuje, ale já jeho ne, což je časté. Ale ne, tenhle lůzr že by nějak lustroval internet, na to fakt nevypadal. 

"My se známe?" ptám se zvláštního společníka s opravdovým zájmem, protože ten člověk rozhodně nevypadal na to, že tráví aspoň část dne u kompu. "A odkud víte, že občas bloguju?"

"Nějakou dobu vás znám," povídá můj podivný společník. "Viděl jsem vás tady stát samotného a tak jsem si řekl, že byste třeba stál o nějaký námět. A já jich mám plnou kapsu."

SkryťVypnúť reklamu
reklama

"Dáte si punč?" povídám. "Počkejte tady chvilku, skočím ke stánku"

Když jsem se vrátil, ten člověk stál opřený zády ke stolíku a pozoroval děti, které se snažily pohladit a poté si sednout na unaveného osla, aby objely náměstí. 

"Mám to tak nějak podobné", povídá, když pomalu usrkl horký balzám. "vždycky to tak dopadne, nejprve jsou nadšení, když mně vidí, chtějí dát se mnou řeč, ale, nakonec se zjistím, že jen mluví a neposlouchají, i když se jim snažím pomoci. A pak v závěru mne tak nějak kopnou do zadku a nechají mne stát, aby se poohlédli po někom, kdo jim bude poplácávat po zádech a říkat jim, jak jsou dobří". 

SkryťVypnúť reklamu
reklama

"Jako krev", poznamenal po chvíli ticha, když začal míchat plastovou lžičkou punč, 

"Jak jste přišel na to, že píšu blogy?" zeptal jsem se zvědavostí, která mne zaměstnávala. "Odkud mě teda znáte?"

"Já znám hodně lidí", řekl společník zamyšleně. "Vás čtu nějakou dobu, občas se vám podaří napsat něco zajímavýho, občas je to děsnej blábol, ale to je koneckonců život, tak to maj skoro všichni. Přitom je okolo nás spousta zajímavejch námětů, který by stály za napsání. Třeba ten pán, co zrovna kupuje svá vnučce cucavej špalík, tak ten je takovej selfmademan, co se vyhrabal z průseru, dneska je bohatej a posílá neskutečný prachy na charitu. Ale nikomu to nepotřebuje říkat. Nebo ta ženská s drdólem, ta se stará o nějaký starý babky, co si nezajdou ani na nákup. Taky o tom nikdo neví. O těch byste měl psát."

SkryťVypnúť reklamu
reklama

"Možná bych měl spíše napsat něco o vás", povídám svému zajímavému společníkovi, "co jste zač?"

"Už se stalo", povídá, "občas mně zmíníte, ale jen tak okrajově. Co taky psát o někom, kdo měl docela banální začátek, máma ani nestihla porodnici, jak jsem dral ven, pak adoptivní otec, přesto hezký dětství, učňák, práce se dřevem všeho druhu. Však mi taky to dřevo bylo souzený. Mezi tím, jsem občas stihl nějaký ten Hyde park, pak mně zase hnali, že prej pobuřuju. Po těch letech, co znám lidi, se už moc neukazuju, mám obavy, že by to zase nedělalo dobrotu a že bych musel zase někomu zdůvodňovat své postoje, což už mne přestalo dávno bavit. Ať si každej vybere."

Domíchával zbytek punče a z kapsy vytáhl kousek chleba a začal přikusovat.

"Skočím vám pro placek, nejezte to", děsím se, když vidím, že to zdaleka není čerstvý. 

"Nechte být", povídá, "tak to mám rád a netřeba to měnit. Nechcete kousek?"

"Raději ne", říkám zdvořile, "fakt zajdu koupit něco lepšího, když chvilku počkáte."

Můj společník se smutně usmál. "Když myslíte.." A znovu se otočil k davu lidí, který se točil okolo stánků a malého ruského kola s výskajícími batolaty. 

Vrátil jsem se ke stolku s bramborákem v mastném papíru. "Nate, tumáte," říkám.

"Mi stačí jen malý kousek" povídá," já vlastně ani nemusím moc jíst", a utrhl si jen spálený okraj a nechal mi propečený střed.

Chvíli jsme mlčeli a ani jeden z nás tak nějak nechtěl začít mluvit. Asi jsme byli zajímavá dvojka, protože lidé, kteří nás míjeli, se z ničeho nic začínali usmívat. Po chvíli jsem zjistil, že ty úsměvy patřily mému náhodnému příteli, On je vracel se stejnou intenzitou až jsem pocit, že ta výměna má fyzikální rozměr. 

"Co jste zač?" přerušil jsem několik minut trvající pauzu v rozhovoru."Proč mám pocit, že víte víc, než říkáte?" 

Můj přítel se na mně podíval a usmál se stejně, jako na kolemjdoucí. Měl jsem náhle pocit, že mě prostupuje teplo, taková klidná a silná vlna, nutící k zastavení všech ostatních vjemů a nutností si vychutnat prchavou chvíli extáze. 

"Díky za cigáro a punč", povídá najednou, "budu mít brzo narozky a tak to beru jako váš dárek. A přeji vám hodně štěstí." 

Teplo se rozplynulo a já jsem zase začal vnímat. 

"Tati", povídá najednou moje dcera, s níž jsem se na vánoční jarmark vypravil," co je to s tebou? Jseš duchem nepřítomen, děje se něco? Na co myslíš? Jseš v pořádku?" 

Tomáš Vodvářka

Tomáš Vodvářka

Bloger 
Populárny bloger
  • Počet článkov:  305
  •  | 
  • Páči sa:  1 499x

Ten, co věří v mezilidské vztahy jako základní kámen lidského bytí, vše ostatní je pomíjivé a jen s malou cenou..... Zoznam autorových rubrík:  NezaradenéSúkromné

Prémioví blogeri

Post Bellum SK

Post Bellum SK

73 článkov
Iveta Rall

Iveta Rall

86 článkov
Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu