Mytí nohou na Zelený čtvrtek

Autor: Tomáš Vodvářka | 29.3.2018 o 6:39 | Karma článku: 2,37 | Prečítané:  271x

a nejen na něj bylo vždy úkolem otroků či nejníže postavených lidí. Přesto se Kristus opásal zástěrou a umyl svým učedníkům nohy.

Je třeba velké obrazotvornosti ku představě té podivné situace. Mistr sedí s dvanácti a chystá se dle prastarých zvyklostí povečeřet beránka. Náhle vstane a začne dělat nejpodřadnější práci na světě. Učedníci protestují, připadá jim to krajně nevhodné, aby ten, k němuž vzhlížejí a kterého ještě tak úplně nechápou, se tak ponížil. Petr dokonce říká, že to v žádném případě  nedovolí. Až na Kristova slova, že v tom případě jaksi vypadne ze hry, se obrátí. 

Je to tentýž Petr, který jej za několik hodin vzdor svému ujištění o věrnosti až na smrt ve strachu zapře. Nohy jsou umyty i Jidášovi, který svého Mistra prodá židovské veleradě. Ostatní se posléze rozprchnou, skrývají se a nic nechápou. Z vnějšího lidského pohledu se dá říci, že to s tím Ježíšovým spolkem apoštolů nedopadlo nijak slavně. 

A přesto - i ve znalosti co bude následovat - jim všem Ježíš umývá nohy. Lidská přirozenost nechápe, chovala by se jinak, nejspíše by všem vynadala do zrádců, nevděčníků a nechala by je svému osudu. Až později jim začne docházet, co se stalo a jaký to mělo význam. 

O dva tisíce let později hlava katolické církve František jde do vězení a několika lidem umyje nohy. Jsou mezi nimi i muslimové, tedy někdo, kdo je v současném vidění našeho světa hoden když ne přímo opovržení, tak aspoň nelásky. I papež za svůj čin sklidí kritickou smršť a to i od svých prelátů a mnoha oveček. Protože ani oni - stejně jako před dávným časem apoštolové - nejsou schopni dohlédnout významu tohoto činu. Vždyť je všechno tak přehledné a jasné, 

A náhle to někdo pokazí. Někdo, kdo by měl být viděn v "karnevalovém" oděvu na náměstích před basilikou, jde do špíny, marnosti a začne těm nejposlednějším umývat jejich nečisté nohy. Místo plamenných projevů o nepřátelích církve, o zlořádech světa, které je nutno mýtit ohněm i mečem, tak jak tomu bylo u křesťanů ještě nedávno zvykem, provádí podřadnou a potupnou práci.

Má-li přinést onen 2 tisíce let starý Kristův čin nějaký odkaz dnešku, tak právě papež František ho do důsledku pochopil. Je to krok k tomu, abychom si uvědomili, co je pro tento krátký pozemský život nejpodstatnější. 

Přeji všem svým čtenářům hluboké prožití velikonočních dní. 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

Rok zmien: Kaliňák, Vaľová aj Kočner. Padali symboly moci

Aké boli najzásadnejšie udalosti od vraždy Jána Kuciaka.

ŠPORT

Hapal prekvapil, Slováci vyhrali rozdielom triedy

Novému trénerovi národného tímu Pavlovi Hapalovi premiéra vyšla.


Už ste čítali?