Všechno nejlepší Česká republiko a Slovenská republiko

Autor: Tomáš Vodvářka | 1.1.2018 o 12:16 | Karma článku: 2,48 | Prečítané:  616x

Máte dnes svátek svého zrodu. I když v Česku slavíme spíše 28. říjen, udělujeme v ten den metály a máme volno z práce. Přesto i dnes je co slavit.

Před 25 lety došlo k rozvodu Česka se Slovenskem. Většina Čechů to brala jako jakousi poznanou nutnost vzhledem k postoji Slováků, v jejich staleté touze po úplné samostatnosti. 

Jako pamětník jsem ten den uvítal spíše s rozpaky, i když bylo jasné, že konečně skončí ony nesmyslné půtky o název společného státu, o kompetence národních a případné federální vlády, o to, jestli na některém místě bude Čech nebo Slovák a že se konečně začnou řešit důležitější věci.

Nestalo se nakonec nic. Obě země mají nadstandardní vztahy, nikde není ani náznak nějaké řevnivosti a obě země zažívají prosperitu, do této doby nevídanou. 

A v obou zemích stále žijí lidé, kteří jsou solí těchto zemí. Napíšu jen krátce o dvou s vědomím, že jistě opomíjím mnoho dalších, kteří si zmínku zaslouží nepochybně také.

V Bohem zapomenutém kraji Orlického podhůří ve vesničce Neratov vybudoval katolický kněz Josef Suchár komunitu lidí s různým hendikepem, kteří dali místnímu kraji život. V místě, odkud byli po válce odsunuti původní obyvatelé a kde nebylo nic než pár opuštěných stavení, zrekonstruoval ruinu kostela, v jeho okolí vyrostly domy pro obyvatele a dílny pro jejich práci. Dnes toto místo žije, je hojně navštěvováno jak našimi, tak i zahraničními hosty /často i těmi, kteří zde za války bydleli či jejich potomky/. Jen díky němu získal Neratov nepochybný genius loci. 

Na Slovensku v obci Žakovice katolický kněz Marián Kuffa pečuje a zaměstnává lidi z okraje společnosti, navrátilce z vězení, tedy většinou ty, o kterých majorita buď vůbec neví, nebo jsou mimo jejich zájem. Kuffův život vystihuje dokonale jeho věta: " Pán Bůh nás nebude soudit za to, co jsme nemohli udělat. Ale za to, co jsme udělat mohli a neudělali". I on už také dokázal prakticky nemožné. Vybudoval komunitu s pevnými pravidly, kde ten, který chce na sobě pracovat, tak dostane šanci vybřednout z bahna, dané mu buď nemilosrdným původem nebo kotrmelci životních situací. 

Z tohoto pohledu se nezměnilo dne 1.1.1993 vůbec nic. V obou zemích jsou lidé, pro které slovo humanita není jen prázdným novinářským pojmem. Kteří se nepotřebují prezentovat v médiích a tlouci si na prsa, jak jsou dobří. O obou jmenovaných lze bezpochyby říct, že jdou svou cestou přesně v duchu evangelia, v duchu těch nejlepších tradic evropského myšlení. 

Přeji České republice a rovněž bratrům na Slovensku, ať se v den jejich svátku samostatnosti radují z podobných lidí, kteří v nich žijí a dělají dobré dílo. 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

Rok zmien: Kaliňák, Vaľová aj Kočner. Padali symboly moci

Aké boli najzásadnejšie udalosti od vraždy Jána Kuciaka.

ŠPORT

Hapal prekvapil, Slováci vyhrali rozdielom triedy

Novému trénerovi národného tímu Pavlovi Hapalovi premiéra vyšla.


Už ste čítali?